Obsah

Pálení čarodejnic

Pálení čarodejnic

V Janové pálili čarodějnice děti i dospělí

Sobotní podvečer byl na hřišti TJ Janová ve znamení pálení čarodějnic. Tradice, kterou znali již staří Keltové pod názvem Beltine. Také ji známe pod názvem Valpuržina noc. Křesťané tento zvyk, jako mnoho jiných, převzali od pohanů a přizpůsobili obrazu svému pod názvem Filipojakubská noc. Dodnes je oslavou radosti, tepla a slunce. Svátek, který je potřeba protančit a prozpívat. V krajích hoří v tento den velké vatry.

Tak jako jarní den nabídl ryze letní počasí, v Janové pořádající Sdružení janovských rodičů povolilo účast při pálení kolegyň čarodějnic i čarodějům a jejich rodičům. Děti při příchodu získaly osobní čarodějnickou kartu, a pokud chtěly získat bonbóny, lízátka a špekáček jako alternativu k pálení čarodějnic, musely si je zasloužit. Pro dospělé lidské bytosti byla u prodeje pochoutek obrovským neštěstím přítomnost čarodějnice Vydřidušky III., o které se šeptalo, že je poradkyní výběrčího daní na ministerstvu.

Mladé adepty čarodějnictví čekalo pět úkolů. Poněvadž čarodějnický dorost ještě nesložil zkoušky v letu na koštěti v Bradavicích, mohly děti s košťaty slalom pouze běžet. Dále musely prokázat čarodějnou odvahu při ponoření rukou do černých nádob, kde je mohla očekávat kousnutí od pavouků, hadů, štírů a podobné havěti. Vhodným tréninkem při nadcházejícím oteplení pro domácnosti bez koček byl odlov netopýrů a myší. Následovalo vzájemné mučení, kdy čarodějnice se zavázanýma očima krmily své protějšky pudingem z modrozeleného čarodějnického slizu. Po těchto přetěžkých čarodějných úkolech je čekalo odpočinkové kreslení společnosti čarodějnic a čarodějů.

A pak již s plnými kapsami bonbónů běžely děti pro vítězný špekáček a hned poté jej jaly s patřičnou čarodějnickou zlomyslností upálit a následně s lidskou chutí snít. Nejen koště je však pro čarodějnice vhodným dopravním prostředkem. I v době moderních vymožeností musí veškeré Velevážené příšernosti ovládat jízdu na zdivočelém čarodějnickém oři, kterého ovládala samotná Medúza. Ne každá hrůzyplná bytost dovedla zkrotit svými kouzly sluhu temného podsvětí.

Poté již rada čarodějnic, za nemalého přispění delegace čarodějů, vyhlásila nejúspěšnější čarodějnické učně, kteří tímto dosáhli na možnost přednostního upálení. Odměny získával čarodějnický dorost za strašidelné obrazy a nejvzácnější ocenění za vlastní hrůzyplná netvorovská znetvoření. Tedy jak by řekly lidské bytosti – za nejlepší masky. Cenu čarodějnic – maminek získala opravdu nejstrašidelnější bytost ze světa bubáků a nestvůr Madam čarodějnice, která se v lidském světě skrývá pod přezdívkou Karolína.

Madam čarodějnice byla odměněna nejvzácnějším darem temného světa – slivovicovým lektvarem. Tento je pálený za černočerné tmy v čase půlnočním (alespoň v černých pálenicích), při vyslovování mnoha zaříkadel a kouzel. Jakmile jí byla vložena křivule se vzácným nápojem do pařátů, jejímu příteli čaroději blýsklo v červeně zářících očích a s upírským úsměvem pronesl vesele směrem ke kolegům čarodějům: „Tak, a teď ji upálíme.“

Strašidelné odpoledne s přicházející tmou hrozilo, že čarodějnice, strašidla a všelijací démoni podsvětí zvítězí. Avšak lidské bytosti si pozvaly ohňové bijce těchto stvoření. Tmou se míhaly ohně a vytvářely neskutečné obrazce. Lidské bytosti výskaly a provolávaly slávu, zatím co čarodějnicím vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Když ohňová dvojice začala plivat oheň, temné bytosti zaječely hrůzou a zmizely z Janové. A tak byla, díky lidským bojovníkům ze Sdružení janovských rodičů a TJ Janová, které poskytlo prostory pro boj se silami zla, obec Janová zase na 365 dnů osvobozena od nočních děsů.

text a foto: Radomír Dolanský